Od žlutých kazet z tržnice po Retrogame burzu: jak se hry kupovaly z ruky do ruky

Kdo vyrůstal v devadesátých letech, první videohru si většinou nekoupil v obchodě s hrami. Koupil ji u stánku, v hračkářství mezi autíčky, nebo ji vyměnil se spolužákem. Ve světě se mezitím ze stejného prodeje „z ruky do ruky" stal celý žánr akcí — a z několika stolů v hotelové zasedačce vyrostla setkání pro desítky tisíc lidí. Tohle je příběh o tom, jak se hry kupovaly mimo pulty velkých obchodů. A taky pozvánka: 31. října si to v Brně zkusíme po svém.

Žluté kazety: stánek, hračkářství a „9999999 in 1"

Pro velkou část Česka a Slovenska nezačínala osmibitová éra u šedé krabice s nápisem Nintendo, ale u jejích kopií. Famiklony — konzole kompatibilní s japonským Famicomem, tedy s šedesátipinovými kazetami — se u nás prodávaly pod jmény, která si pamětníci vybaví dodnes: Pegasus, Bel Game, Terminator 2 (na spodku s označením Ending-Man BS-500 AS), Micro Genius, později nechvalně proslulé PolyStation v krabici, která se tvářila jako PlayStation.

K nim patřily kazety v křiklavém plastu, nejčastěji žlutém, a na nich nálepka slibující „168 in 1", „999 999 in 1" nebo rovnou „9999999 in 1". Kdo takovou měl, ví, jak to bylo doopravdy: různých her bývalo na kazetě šest až dvanáct a zbytek seznamu tvořily tytéž hry s jiným startovním levelem nebo jinou rychlostí.

Kde se to kupovalo? Ve vzpomínkách se nejčastěji objevuje tržnice a vietnamský stánek — redaktor Hrej.cz v roce 2009 napsal, že „etalonem českých tržnic se stala hrůza s názvem Polystation", a v diskusích pod retro články se „televizní hra z tržnice" vrací pořád dokola. Dobový tisk ale ukazuje, že to nebyl jediný kanál, a možná ani ten hlavní. Spolumajitel pražské prodejny Videohry Sluníčko v bývalém Dětském domě řekl v roce 1995 časopisu Level, že se zabývají „osmibitovým systémem Pegasus a Bel Game, který byl v té době naprosto nejrozšířenější v naší republice". Klony se prodávaly v kamenných obchodech, inzerovaly se ve Score a nabízely je velkoobchody. Tržnice byla tím místem, kde byly nejlevnější — a kde se o ceně dalo mluvit.

Proč zrovna klony: originál za půl výplaty

Rozšířená představa, že se k nám originální Nintendo v devadesátkách vůbec nedostalo, neplatí. Game Boy přišel na československý trh oficiálně v roce 1992, NES a Super Nintendo o rok později; distributorem byla modelářská firma MPM. Segu prodával Datart od října 1992 — Mega Drive, Master System II i Game Gear, s českými manuály.

Problém byl jinde. Podle dobové zprávy z dubna 1994 stála u nás osmibitová konzole kolem 3 000 Kč, tedy zhruba polovinu průměrného měsíčního platu. Šestnáctibitová vyšla na 6 000 Kč a hry na 1 000 až 3 000 Kč za kus. Podle toho vypadala i čísla: do začátku roku 1994 se v Česku prodalo kolem dvou tisíc originálních NESů, dvou tisíc Super Nintend a čtyř tisíc Game Boyů. Sega na tom byla o něco lépe, asi osm tisíc kusů od Master Systemu i Mega Drivu.

Do téhle mezery se vešlo všechno ostatní. Famiklon s kazetou, na které bylo „milion her". Inzeráty v časopisech. Výměny ve třídě. A o pár let později vypálená cédéčka na PlayStation — oborové odhady mluvily ještě v roce 2001 o devadesátiprocentní míře pirátství her v Česku. Hry se tu zkrátka naučily kolovat mimo oficiální pulty. Ne z rebelie, ale protože to jinak nešlo.

Dnes je z toho sběratelský obor. Žluté kazety i klony mají své fanoušky a originální hry na NES, kterých se sem tehdy dostalo tak málo, se shánějí o to hůř.

Mezitím ve světě: z parkoviště do hotelového sálu

Prodej z ruky do ruky má v herním světě delší tradici než samotný herní průmysl. Členové legendárního Homebrew Computer Clubu — toho, ze kterého vzešel Apple — se po schůzkách v polovině sedmdesátých let scházeli na parkovišti u supermarketu k neformálnímu „swap meetu". Na půdě Stanfordu se totiž obchodovat nesmělo.

Po krachu videoherního trhu v roce 1983 skončily v Americe tisíce her ve výprodejových koších za pár dolarů a odtud putovaly na bleší trhy a garážové výprodeje. Právě tam začínali první sběratelé. V roce 1991 vyšlo první číslo fanzinu Digital Press se seznamy her a inzercí, sběratelé se začali poznávat — a chtěli se potkat. V srpnu 1999 proběhlo v Las Vegas první Classic Gaming Expo; přišla necelá tisícovka lidí a bylo jasné, že tohle není jednorázová záležitost.

Skoro všechny velké akce, které dnes v Americe existují, začínaly stejně skromně. Midwest Gaming Classic v roce 2001: patnáct stolů a necelá stovka lidí. V roce 2023 přes 24 000 návštěvníků. Texaská Retropalooza v roce 2013: šest hodin, 350 lidí. Zakladatelé to vysvětlili krásně upřímně — přišlo jim jednodušší přivézt hry k sobě, než za nimi pořád jezdit.

Portland: z hotelu u dálnice na 30 000 lidí

Nejlíp je ten vývoj vidět na jedné konkrétní akci. Portland Retro Gaming Expo je dnes považované za největší retroherní akci ve Spojených státech. A její historie je skoro učebnicová.

Dvě věci na tom stojí za pozornost. Zaprvé tempo: od dvaceti lidí ke třiceti tisícům to trvalo skoro třicet let a prvních deset z nich se akce vešla do hotelu. Zadruhé to, kdo za ní stojí. Pořadatelem je dodnes nezisková organizace vedená dobrovolníky, prezident spolku osobně řeší prodejce a jádrem akce zůstává totéž co na začátku — stoly, za kterými stojí lidé s hrami.

A ještě jedno číslo, které nás zaujalo: v roce 2009, tři roky po startu, mělo Portland Retro Gaming Expo zhruba 24 prodejců. Do sálu v Brně se jich letos vejde třicet.

Evropa: burza jako samostatný žánr

Zatímco Amerika šla cestou velkých víkendových expo, v Evropě se prosadil střídmější formát: čistě prodejní burza, jeden den, jeden sál, žádný doprovodný program.

V Británii se takovým akcím říká gaming markets a konají se po celé zemi. London Gaming Market běží v hotelu u Russell Square každé čtyři měsíce a výslovně zve za stoly i jednotlivce, kteří prodávají duplikáty ze své sbírky. Britské burzy také zavedly odstupňovaný vstup: kdo chce do sálu mezi prvními, koupí si dřívější vstupenku, ostatní přicházejí později. Logika je prostá — nejzajímavější kusy mizí v první hodině.

Německá Retro-Börse vznikla v roce 2005 v mládežnickém klubu v Bochumi, dnes sídlí v Oberhausenu a letos 24. října pořádá pětatřicátý ročník. Otevřeno od deseti do čtyř, nekomerční duch. Odnože má ve Vídni, Linci, Berlíně i Rosenheimu. V Nizozemsku se burzy střídají skoro každý víkend. A varšavský festival Pixel Heaven má vlastní „Giełdu Pixela", která se otevřeně hlásí k počítačovým burzám osmdesátých a devadesátých let.

Co se mezitím změnilo: eBay, covid a návrat ke stolu

V roce 1995 vznikl eBay a sběratelství her se změnilo navždy. Najednou šlo koupit cokoli odkudkoli — a ceny se začaly srovnávat směrem nahoru. O tom, jak to vypadalo z pohledu českého sběratele, jsem psal už v roce 2015 v textu Dramatický růst cen.

Pak přišel covid. Za rok do května 2021 zdražila průměrná retro hra podle serveru PriceCharting o 42 %, GameCube o 81 %. Zapečetěné kusy v plastových pouzdrech se v aukcích prodávaly za miliony dolarů a z her se na chvíli stal investiční nástroj. Dnes je trh klidnější a prodejci na eBay si čím dál častěji stěžují, že na jejich aukce nikdo nepřihazuje.

A burzy? Ty jsou plnější než kdy dřív. Dávají totiž přesně to, co internet neumí: hru si vezmete do ruky, vyzkoušíte ji, o ceně se pobavíte s člověkem, který ví, odkud ten kus má. Neplatíte poštovné ani provizi a nečekáte, jestli balík dorazí v pořádku. Kruh se uzavírá — po třiceti letech jsme zpátky u stolu s hrami. Jen ty kazety už většinou nejsou žluté.

Naše cesta k burze

Moje vlastní cesta k burze nezačala v sále, ale v baru. Sběratelé se u nás v polovině minulé dekády potkávali hlavně ve facebookové skupině Staré konzole – sběratelé a jednou za čas i naživo. Třetí sraz v pořadí byl první, který se konal v Brně, a taky první, který jsem pořádal já s kamarádem: v sobotu 11. února 2017 v absintovém baru Naproti na ulici Jana Uhra.

Přišlo čtyřiadvacet lidí. Oficiálně to byl sraz, ale hry a konzole šly celé odpoledne z ruky do ruky: každý prošel všechny stoly s hrami minimálně třikrát, klábosilo se aktuálních herních peckách i o nikdy nestárnoucích klasikách. Každý sehnal do sbírky něco nového a něčeho nepotřebného se zbavil. 

O rok později, 3. února 2018, jsme se v Naproti sešli znovu. Pražské srazy skupiny mezitím zakotvily v arkádovém baru Joystick v Jindřišské ulici: na pátý sraz v září 2018 dorazilo 39 lidí, na šestý v květnu 2019 už 46. Nikdy to nebyly velké akce. Potvrdily ale to samé co Portland nebo Bochum — když dáte sběratele do jedné místnosti, začnou obchodovat, i když to v programu není.

Z barových stolů jsme se letos přesunuli do sálu: 28. března jsme v brněnském KUMSTu uspořádali první Retrogame Con — přes čtyřicet herních spotů, arkádové automaty, osmibity i šestnáctibity, přednášky o archivaci her a prodejní část, kde vedle Gamehole stáli Xzone, Shadow Bazar, Dromis Game Shop nebo Herní planeta. A právě u prodejních stolů se lidé zdržovali nejdéle. Po akci jsme nejčastěji slyšeli jedinou otázku: kdy bude něco takového zase?

Retrogame burza: 31. října 2026, Brno

Odpověď je menší, ale soustředěnější. Žádný celodenní program, jen sál plný stolů — hry, konzole, ovladače, handheldy, časopisy, krabicové kusy. Za stoly obchody i sběratelé, kteří jednou za čas protřídili skříň.

Máte doma hry, které už nehrajete? Vezměte si stůl

Burza stojí na lidech za stoly a místo na ní není jen pro obchody. Půl stolu pro sběratele vyjde na 500 Kč, celý stůl pro obchod na 1 000 Kč. V ceně je vstup pro prodávající i elektřina, aby šlo všechno na místě vyzkoušet. Když toho nemáte na celé místo, můžete si ho rozdělit s kamarádem.

A jedna výhoda, o které se moc nemluví: prodávající jdou do sálu už v 8:00. Early-bird vstup je v devět, ostatní v deset. Kdo stojí za stolem, vidí nabídku všech ostatních stolů jako první — o hodinu dřív než ten nejlepší lístek, který se dá koupit.

Do sálu se vejde třicet stolů. Přihlášky běží do 17. října, nebo do zaplnění — formulář pro prodávající je tady.

Na burze najdete i výkupní pult Gamehole. Pokud se vám s hrami za stůl nechce, cenu vám řekneme na místě — anebo kdykoli předtím přes výkup her.

V Portlandu začínali ve dvou stech lidech v hotelu u dálnice. My začínáme v Brně na Údolní. Přijďte se podívat, co z toho vyroste. A jestli vám doma zbyla žlutá kazeta, vezměte ji s sebou — rádi si o ní popovídáme.

Pamatujete si, kde jste koupili svou první hru? U stánku, v hračkářství, z inzerátu v Excaliburu? Napište nám to pod příspěvek na Facebooku — ty nejlepší vzpomínky do článku doplníme. — Michal

Zdroje

• Level 4/1995, s. 37 — rozhovor s prodejnou Videohry Sluníčko (archiv oldgames.sk)
• Excalibur 18/1993, s. 32 — MPM jako zastoupení Nintenda (archiv oldgames.sk)
• Telecompaper, 13. 4. 1994 — „Video games market small" (ceny konzolí a her v ČR)
• Sega Retro — History of Sega in Czechia (distribuce, prodeje do roku 1994 podle CTW)
• Wikipedia — Famiclone; Homebrew Computer Club; Classic Gaming Expo; Midwest Gaming Classic; Video game collecting
• Hrej.cz, O. Švára, 26. 11. 2009 — „Dejte mi jedno Polystation, pane stánkař"
• IIPA Special 301 Report 2002 — Czech Republic
• retrogamingexpo.com — History; ročníky 2006–2011; About
• Portland Monthly (2022), OPB (2022), Portland Tribune (2025), Daily Emerald (2025) — návštěvnost PRGE
• PriceCharting blog — History of Video Game Collecting (2012); Retro Video Game Prices Are Up 42 % (2021)
• Facebook — události skupiny Staré konzole – sběratelé (11. 2. 2017, 3. 2. 2018, 29. 9. 2018, 4. 5. 2019)
• retropalooza.com/about; londongamingmarket.com; retroboerse.de; C64-Wiki — RETRO-BÖRSE; retrogamebeurzen.nl; pixelheavenfest.com