Watara Supervision: konzole, která chtěla porazit Game Boy

V roce 1992 se objevil handheld, který měl proti Game Boyi větší displej, sklopnou konstrukci a poloviční cenu. Jmenoval se Watara Supervision a dnes o něm skoro nikdo neví. Prodával se přitom po celém světě pod deseti různými jmény — a hned dvě z nich se nám letos poprvé v historii objevila ve výkupu. Tohle je příběh konzole, která měla všechno potřebné k úspěchu. Kromě použitelného displeje.

Co byla Watara Supervision

Watara Supervision je kapesní herní konzole tchajwanské firmy Watara, uvedená na trh v roce 1992 — tedy tři roky po Game Boyi, v době, kdy Nintendo trh kapesních konzolí naprosto ovládalo. Watara se do něj rozhodla vstoupit tou nejpřímější cestou, jakou znala: nabídnout skoro to samé za polovic.

Konzole se objevila v prodeji před Vánoci 1992 s osmnácti hrami a do listopadu téhož roku jich výrobce inzeroval padesát. V krabici byla kromě samotné konzole i sluchátka, baterie a hra Crystball. Cenovka zněla 49,95 dolaru, zatímco Game Boy stál 89,99. Reklama konzoli představovala jako „dostupný kapesní herní stroj" a přesně tak byla i navržená — každé rozhodnutí ve prospěch nižší ceny.

Za první rok se jí prodalo pod sto tisíc kusů celosvětově. Game Boy jich za svou životnost prodal sto devatenáct milionů. Ten rozdíl není procentní, ale řádový.

Souboj s Game Boyem

Na papíře to nevypadalo špatně. Supervision měla displej s rozlišením 160 × 160 bodů, zatímco Game Boy zvládal 160 × 144 — o šestnáct řádků méně. Horní polovina těla se navíc dala odklopit a naklonit tak, aby na displej nesvítilo slunce, což Game Boy s pevným tělem neuměl vůbec. A přes příslušenství se dala Supervision připojit k televizi. Za polovinu ceny.

Rozhodl ale ten displej — a v neprospěch Watary. Panel měl pomalou odezvu a výrazné duchy: pokud se na obrazovce něco hýbalo, táhlo to za sebou šmouhu. Dobová recenze to shrnula tak, že grafika je v pořádku, dokud se nic nehýbe. U statické hlavolamové hry to šlo přežít, u skákačky nebo střílečky to byl zásadní problém.

Druhý důvod byl v knihovně. Na Supervision nevyšlo jediné velké jméno — žádné Mario, žádná Zelda, žádné Metroid. Nintendo mělo své hvězdy a nikomu je nepůjčovalo, takže Watara musela vystačit s tím, co dokázali dodat menší asijští vývojáři.

A pak přišla poslední rána. Nintendo uvedlo levnější balení Game Boy Basic a cenový rozdíl mezi oběma konzolemi spadl na zhruba deset dolarů. Jediná výhoda, kterou Supervision reálně měla, se tím vypařila. Za deset dolarů navíc jste dostali lepší displej a Tetris.

Technické parametry

• Procesor: 8bitový 65SC02 na 4 MHz
• Operační paměť: 8 kB
• Displej: LCD 160 × 160 bodů, 4 odstíny šedi, úhlopříčka 61 × 61 mm
• Zvuk: dva tónové a jeden šumový kanál, mono reproduktor, výstup na sluchátka
• Napájení: 4× tužková baterie AA nebo adaptér 6 V
• Médium: ROM kazeta
• Hra ve dvou: propojovací kabel přes konektor DE-9

Za zmínku stojí jeden detail, který uvidíte na fotkách. Na rámečku displeje je vytištěno HIGH QUALITY STEREO SOUND, jenže vestavěný reproduktor je mono. Stereo jste z konzole dostali jedině do sluchátek. Dobový marketing tady sliboval o něco víc, než co bylo z repráčku slyšet — a nebyl to jediný případ. Na krabicích se odkazovalo i na matematické výukové programy, které nikdy nevyšly.

Dvě těla a milion jmen

Supervision existuje ve dvou různých konstrukcích. První je plochá a tvarem se drží blízko Game Boye; místo křížového ovladače má čtyři samostatná kulatá tlačítka poskládaná do kosočtverce. Druhá je ta sklopná, u které se horní polovina s displejem odklápí na harmonikovém kloubu a ovládání dostalo jednodílný kosočtvercový D-pad. Na následující fotce jsou obě vedle sebe.

A tím se dostáváme k tomu nejpodivnějšímu na celé konzoli. Watara ji neprodávala sama. Licencovala distribuci regionálním partnerům a každý si ji pojmenoval po svém, takže jedna a tatáž konzole se po světě prodávala takhle:

• Watara Supervision — USA, Kanada, Španělsko, Itálie, Mexiko, Kolumbie
• QuickShot Supervision (model QS-800) — Velká Británie a Řecko
• Hartung Supervision (model SV-100) — Německo a Nizozemsko
• Audio Sonic Supervision (modely GB-1000 a GB-2000) — Francie a Itálie
• Travellmate — různé evropské trhy
• Magnum Supervision — USA a Evropa, ve třech barvách: šedá, žlutá a zelená
• Vini Supervision (model 9205) — Dánsko
• Videojet Supervision — Francie
• Tiger Boy (泰可BOY) — Tchaj-wan a Hongkong
• Electrolab Supervision a Hypervision Hyberboy — Argentina

Pro Wataru to byl levný způsob, jak se dostat na deset trhů bez vlastní distribuce. Zpětně to ale byla jedna z příčin neúspěchu: nevznikla žádná značka, kterou by si zákazník zapamatoval. Nintendo prodávalo Game Boy, tečka. Watara prodávala deset různých konzolí, které byly ve skutečnosti jedna. Mezi sběrateli se dnes traduje, že žádné dvě Supervision nejsou úplně stejné — a vzhledem k tomu, kolik verzí, barev a štítků se za ty tři roky nadělalo, na tom něco bude.

Kolik na ni vyšlo her

Oficiálně vyšlo přes šedesát pět titulů, drtivá většina v letech 1992 a 1993. Katalogizační projekt GoodSV jich eviduje devětašedesát, komunitní databáze se dnes pohybují nad sedmdesáti. Za hrami stály hlavně menší tchajwanské a hongkongské firmy — Thin Chen Enterprise, Bon Treasure, GTC nebo Sachen — a britské studio B.I.T.S. Kazety stály od 8,95 do 14,95 dolaru.

Recenzenti knihovně vyčítali, že je příliš jednoduchá a že velká část her jsou klony něčeho jiného. Objevovaly se i vícehrové kazety: dvě hry na jedné (Block Buster s Cross High, Hash Block s Eagle Plan) nebo rovnou čtyři (Hash Block, Jacky Lucky, Challenger Tank a Brain Power). Poslední hra pro Supervision vyšla dlouho po jejím konci — homebrew Assembloids se objevilo až v roce 2020.

Nám ve výkupu dorazilo šest titulů a stojí za to je projít jeden po druhém. U dvou se dá dohledat konkrétní kontext, u zbylých čtyř skoro nic — a to samo o sobě vypovídá o tom, jak málo stop po téhle konzoli zbylo.

Že se u čtyř ze šesti her nedá dohledat pořádný popis, je na Supervision typické. Nevznikly kolem ní žádné časopisy, žádná fanouškovská scéna, žádné dobové recenze, ze kterých by se dalo čerpat. Když se dneska chcete něco dozvědět, musíte to většinou zapnout a zahrát si. Pokud tyhle hry někdo z vás zná, budeme rádi, když se ozvete — Retropedii píšeme mimo jiné proto, aby se takové věci někam zapsaly.

TV Link a barvy, které nikdy nepřišly

Oficiálního příslušenství bylo velmi málo. Kromě černého pouzdra se žlutým popruhem existoval jediný skutečně zajímavý doplněk — TV Link, adaptér, který obraz z konzole poslal do televize, a to dokonce ve čtyřech barvách. Na kapesní konzoli roku 1992 to byla pozoruhodná věc; Nintendo přišlo s obdobou v podobě Super Game Boye až o dva roky později.

Watara navíc slibovala plnobarevný adaptér Color-Link na polovinu roku 1993 a k němu sadu barevných her. Nevyšel ani jeden. Konzole do té doby prakticky skončila a s ní i rozpracované hry — mimo jiné Rambo a Terminator, které se nikdy nedostaly na kazetu.

Jak se Watara dostala k nám

Že se Supervision v devadesátkách dovážela do Československa, se nám doložit nepodařilo. Žádný dobový inzerát, žádný distributor, žádná zmínka v tisku. To ji odlišuje třeba od Super Engine 2, u které dobovou českou stopu doložit umíme. Pokud jste tady Supervision v devadesátkách někde viděli, dejte nám vědět — přepíšeme tenhle odstavec rádi.

Náš kus tedy nepřišel z dobového dovozu, ale z obyčejného výkupu v roce 2026. A byl to výkup zvláštní hned dvakrát. Zaprvé: za celou dobu, co vedeme databázi, to byla úplně první Watara, která se u nás objevila. Ani jedna předtím. Zadruhé: nepřišla jedna, ale rovnou dvě — a každá pod jiným jménem. Jedna je Travellmate, druhá Audio Sonic Supervision s francouzskou lokalizací. Kdybychom neznali ten seznam rebrandů výše, těžko by nás napadlo, že jde o tutéž konzoli. Ta druhá navíc nefunguje, což je u třiatřicet let starého handheldu z levné výroby spíš pravidlo než výjimka.

Funkční kus skončil ve sbírce našeho zakladatele a můžete si ho prohlédnout mezi ostatními konzolemi na jeho profilu v MyCollection. A protože se Watara nejspíš ještě někdy objeví, založili jsme jí i vlastní kategorii Watara Supervision — kdyby se něco naskladnilo, bude to tam.

Časté dotazy

Fungují na Supervision hry z Game Boye?

Ne. Supervision má jiný procesor, jinou architekturu i jinak tvarované kazety. S Nintendem nemá společného vůbec nic kromě roku, ve kterém se obě konzole prodávaly ve stejném regálu.

Mám doma podobnou konzoli, ale je na ní jiné jméno. Je to Supervision?

Nejspíš ano. Projděte si seznam rebrandů výše — pokud na ní stojí QuickShot, Hartung, Audio Sonic, Travellmate, Magnum, Vini, Videojet nebo Tiger Boy, je to Supervision. Poznáte ji i podle vybavení: nápis PHONES u sluchátkového jacku, port označený COMM pro propojovací kabel a čtvercový zelenavý displej. Sklopná horní polovina je taky dobré vodítko, i když plochá varianta ji nemá.

Má dnes Supervision sběratelskou cenu?

Ve světě to není drahá konzole — vyrobilo se jí sice málo, ale sháněných je ještě míň, takže poptávka a nabídka se drží nízko obě. U nás je situace jiná: protože se tu prakticky neprodávala, je Supervision v českých a slovenských sbírkách skutečná rarita. Zajímavější než samotná konzole bývají méně obvyklé rebrandy, kompletní balení a kazety, kterých se dochovalo málo. Pokud vám doma nějaká leží, rádi se na ni podíváme — i nefunkční, i bez krabice.

Zdroje a fotografie

Text vychází z anglické a české Wikipedie, doplněné o modelová označení jednotlivých rebrandů z archivní Supervision FAQ na DigitPress. Údaje o výkupu pocházejí z naší vlastní evidence.

Fotografie jsou z Wikimedia Commons a všechny čtyři jsou volným dílem (public domain). Konzoli v odklopené i ploché poloze a rozebraný vnitřek fotil Evan-Amos pro projekt Vanamo Media, snímek dvou kusů ve vitríně helsinského muzea počítačů pořídil MKFI. Fotky jsme pouze zmenšili. Oběma autorům děkujeme — bez jejich práce by tenhle článek byl jen text.